Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

ženy FMK

Snažím se, aby moji studenti kriticky mysleli, říká Helena Maňasová Hradská

Helena Maňasová Hradská je historička umění a teoretička, která vyučuje současné umění a vizuální studia na Fakultě multimediálních komunikací. Kromě toho vykonává pozici předsedy fakultního senátu a vede Kabinet teoretických studií (KTS). Co se studenti během její výuky mohou naučit a jaké jsou trendy v současném umění? To vše prozradila v následujícím rozhovoru.

Hezký den přeji. Díval jsem se, že máte vystudovanou Masarykovu univerzitu. Zajímalo by mě, co Vás přimělo či motivovalo k práci na Univerzitě Tomáše Bati?
Hezký den i Vám. To bude možná osud. Když jsem psala svoji disertaci, jezdívala jsem do Zlína do baťovského archivu, býval tenkrát ještě v jedné z továrních budov, všude byl cítit klíh a z archiválií na mě stále dotírala akcelerující se disciplinace velkého šéfa. To na mě rozhodně zanechalo silný dojem. Jako bych tu už pracovala. Nicméně, mezi mým studiem a současnou prací je deset let mateřské dovolené, během které jsem na Masarykově univerzitě externě stále učila. Jenomže historiků umění na plný úvazek věru není mnoho potřeba. Když bych to řekla s nadsázkou, čeká se, až odejde někdo na mateřskou nebo do důchodu. Musela jsem se proto rozhlížet po celé České republice, kde je volné místo, jelikož jsem nechtěla opustit vystudovaný obor. Jednou mi pak manžel řekl, že je ve Zlíně volná pracovní pozice. Zprvu jsem reagovala, co blbne, jelikož bydlíme nedaleko Brna do Zlína se jede dlouho. Ale když člověk hodně chce, tak se to zas tak daleko nezdá. A tak jsem se do toho „baťova města“ tak trochu vrátila a od té doby ho objevuji zas jinak, jako Zlín nového tisíciletí. Musím však přiznat, že s tou vzdáleností neustále bojuji. 

Jaké předměty na fakultě vyučujete a co se v nich mohou studenti naučit?
Učím současné umění a vizuální studia. Při výuce ale nechci pouze sypat na studenty velké množství informací s požadavkem, tohle všechno byste měli umět zopakovat. Naopak bych ráda, aby to bylo spíš „praktické“ učení kritického myšlení. Řekněme tedy, že se snažím o to, aby studenti přemýšleli nad tím, co sami jako designéři nebo umělci dělají, rozuměli širšímu kontextu a možnému dopadu své činnosti, a dokázali to reflektovat z různých stran. Co si budeme povídat, v současné době najdete informace na mnoha místech. Vše je k dohledání. Důležité je ale umět je kriticky číst a ověřovat, jak texty, tak mediální obrazy, kriticky nahlížet na událost, akci. To by se, podle mého názoru, měli studenti na vysoké škole naučit, a to v rámci své odbornosti s určitou excelencí. 

Když jste zmínila události a akce. Máte nějakou oblíbenou, která by se týkala vašeho zaměření?
Ráda bych vyzdvihla Benátské bienále. Je to akce, kam se ráda vracím a kam se určitě opět chystám. Ne pro nějaký maximální obdiv, ale vždy je to silný podnět k dalšímu kritickému myšlení o umění. Určitě bych ještě zmínila návštěvy různých výstav ve Vídni. Jedná se vždy o velké spektrum úspěšných výstav, kde si člověk najde zajímavé příklady také pro výuku. 

Mohla byste čtenářům nastínit, co je náplní Vaší práce jakožto vedoucí Kabinetu teoretických studií?
Není to pouze jedna věc. Jedná se rozhodně o více oblastí. Ta „ředitelská“ obsahuje manažerskou a administrativní práci. To asi nestojí úplně za vyprávění, ale rozhodně to stojí mnoho času a je to potřeba. Někde pak zatím je oblast odborná, role, kterou by právě Kabinet teoretických studií měl hrát. Dá se říct, že jsme takovým teoretickým základem pro všechny obory, které se na FMK studují. Designér se na ateliéru učí něco vytvořit. Zároveň se ale musí učit přemýšlet a reflektovat svoji práci. To by mělo být právě úkolem předmětů, které má na starosti KTS. Může to vypadat jako nástavba nebo něco doplňkového. Tak tomu samozřejmě není. Že umíte něco navrhnout, je jedna rovina. A to, jak chápete, co jste navrhli, je už rovina druhá. To je právě úloha, v níž se angažujeme my. 

Sledujete v rámci umění nějaké trendy? Pokud ano, dokázala byste říct, jaké trendy budou v kurzu pro rok 2023?
Jistě se dá něco odhadnout. Samozřejmě záleží, jak moc to dokáži odhadnout já osobně. Do určité míry to určuje právě takový typ přehlídek, jako je například zmiňované Benátské bienále. Teď samozřejmě mluvím o středoevropském prostředí, jelikož nelítám všude po světě. Benátské bienále, které proběhlo minulý rok, nastavilo směrování, které zdůrazňuje autorky, jako ženy. Ne jenom ženy jako gender, ale ženy jako zástupkyně „tišších“ částí společnosti. Tedy i národnostní menšiny, rasové menšiny, jinak sexuálně orientované menšiny. Někdy se to sejde, že jste osoba z rasové a sociální menšiny, a ještě jinak orientovaná, takže to máte tři v jednom a nikdy o vás dříve nikdo neslyšel, neuslyší a vaše dílo, vaše výpověď, se nikam nedostane. Právě poslední ročník Benátského bienále se snažil tyto skupiny vybrat a vystavit. Netypicky se ukazovali i umělci/umělkyně, kteří již nežijí a neměli dřív možnost kdekoliv svoji práci ukázat. To je v rámci současného umění příjemně zarážející. Kdybych to shrnula, vyzdvihování umělecké tvorby z oblastí, které do teď byly neprozkoumány, umlčovány a přehlíženy, to je rozhodně trend, který se jeví být pro současné přehlídky typický, ale samozřejmě není jediný.

Zastáváte funkci předsedkyně akademického senátu FMK. Co v rámci tohoto postu vykonáváte? Co to obnáší?
Dat se říct, že se jedná o správcovství fakultního senátu. Jde tedy především o řízení orgánu tak, aby fungoval a vykonával své povinnosti. Konkrétně tedy svolávat senátory, dohlížet na to, aby byli všichni na schůzích přítomni, aby byly projednány návrhy vedení či vyslyšeny připomínky ze strany akademické obce, aby se při tom dodržoval jednací řád a samozřejmě další předpisy a normy. Předseda sám o ničem zásadně nerozhoduje, může pouze iniciovat diskuzi či hlasování, jelikož od toho právě senát existuje. On je tou mocí, která má za úkol kontrolovat a rozhodovat v rámci nějakého konsenzu a předseda to jeho provozem umožňuje. 

Dá se skloubit Vaše práce s rodinou?
Evidentně určitě dá, ale těžko. Myslím si, že cokoliv skloubit s rodinným životem je velmi těžké, protože se musíte rozhodovat, čemu se budete věnovat více a nemyslím si, že to jde dělat půl na půl zvlášť v těchto intelektuálních pracích. Pro mě je třeba naprosto zásadní koncentrace. Ta vyžaduje specifický čas, který nějakou dobu trvá, je náhodný, není řízený otevírací dobou družiny, školky. Všechno je tedy poměrně komplikované a vyžaduje to různé kompromisy. Je to ale realita, a je potřeba se v ní naučit chodit a řekněme, že jsem stále v procesu, kdy se to učím. 

Co berete ve svém životě jako největší osobní ale i kariérní úspěch?
To je velmi těžká otázka. Asi nejsem schopná určit konkrétní věc, kterou lze považovat za úspěch, jelikož když něco za úspěch považujete, znamená to, že to již skončilo a je to uzavřené. Jsem schopná říct, co se mi daří, ale asi nečekám, že jednou dosáhnu v něčem nějakého „vrcholu“ a pak půjde všechno „dolů“. Ale kdyby přece, doufám, že to ještě nějakou dobu nenastane. 

Existují podle vás nějaké druhy práce, které zvládnou lépe výhradně ženy nebo muži? Pokud ano, uvedete prosím příklad a důvod?
Tento druh otázky nemám ráda. Bývá zvykem říct, že jsou ženy empatičtější, muži jsou přesvědčivější vůdci a podobně. Nicméně znám hned spoustu příkladů, kdy určitý muž by určitě nikdy nic vést neměl a kdy se zarážím, proč se do někoho ta konkrétní žena nedokáže vcítit. Řekněme tedy, že ty tzv. ženské a mužské přednosti vycházejí z různých „ženských a mužských“ podmínek a zkušeností, které za sebou každý máme, a chápu, zmiňované vnímání za „tradiční“. Vedle něj však existuje spousta zajímavějších variant, jak realizovat personalistiku.

Děkuji mnohokrát za rozhovor a přeji mnoho času na koncentraci a rozvoje Kabinetu teoretických studií.

Autor: Marek Kos