Veggie boty made in Zlin – rozhovor s Evou Klabalovou
16. dubna 2020„Moc si to neuvědomuju, ale lidi okolo mě mi hodně připomínají, co jsem za několik let dokázala.“
Eva Klabalová – Kave Footwear. Nejčastěji byste tuhle mladou designérku, sympatickou blondýnku a absolventku ateliéru Design obuvi zahlédli v páru tenisek vlastní výroby. Tenisky vyrobeny z odpadového a zbytkového materiálu s důrazem na co nejmenší ekologickou stopu. Jaký je Evin nejoblíbenější kus z její kolekce a co má společného městský mobiliář s botami? Na všechny tyto otázky jsme se ptali jedné z úspěšných absolventek naší fakulty.
Minulý rok jsi měla rozhovor pro Upper tady ve Zlíně. Zaznamenala jsi od té doby nějakou změnu nebo pokrok v životě?
Zhruba před rokem mi vyšel rozhovor ve Forbesu a tehdy se všechno obrátilo vzhůru nohama. Najednou ta expozice byla tak velká, že se během několika dnů vyprodal celej e-shop a právě v závislosti na tom rozhovoru se začala ozývat i další média s pozvánkou na článek se mnou. Nejsem člověk, který si na to potrpí, ale hrozně mě potěsilo, když se začali ozývat lidi s tím, že je problematika udržitelnosti zajímá. Přišli s otázkami, např. odkud a z čeho jsou věci, co nosí, vyrobeny. Taky mě začalo oslovovat více firem, které pracují na nějakém udržitelném projektu. Oslavila jsem své třicáté narozeniny a s tím jsem si řekla, že začnu odmítat práci pro jiné značky a dám veškerou energii do té své, protože to je to, co chci dělat, a když na tom budu pracovat jen napůl, tak to nikdy nebude fungovat.
Souhlasíš, že boty můžou podpořit nebo zkazit celý outfit člověka?
Určitě jo. Hlavně si myslím, že když má člověk na sobě boty, které ho dřou nebo tlačí, tak nemůže podat dobrý výkon, není sebejistý. Bota musí být dobře konstruovaná hlavně ze zdravotního hlediska. Já si třeba na meetingy beru pohodlný tenisky, protože se chci cítit dobře.
Díváš se lidem na boty?
Pořád!
Nosíš tenisky, které navrhneš? Jaký je tvůj oblíbený pár?
No jasně! Já mám třeba ráda ty se zipem. Já osobně nemám ráda tkaničky, nebaví mě to zavazovat. Líbí se mi, že do nich můžu jen vklouznout a za mě je to ten nepohodlnější model, který v kolekci je.
Potkalas někdy na ulici někoho, kdo má tvoje boty?
Mockrát, je to skvělý! Úplně nejlepší bylo, když jsme minulý rok vystavovali na Designbloku a říkali jsme si, že nebudeme nic prodávat. Jak ale lidi chodili, tak se ptali, jestli si ty boty můžou koupit, že by si je hned odnesli, a tak jsme prodali všechno, co jsme tam měli a ještě jsme museli povolat kamaráda ze Zlína, aby dovezl nové boty. Dokonce si pro tenisky došli i organizátoři a celkově se během Designbloku prodalo okolo 200 párů.
Po takovém úspěchu přijedete znovu, ne?
Jojo, plánujem to. Budeme se spojovat s firmou mmcité, která dělá městské mobiliáře. Chceme od zákazníků získat zpět naše obnošené tenisky, které rozdrtíme a použijeme je jako základní materiál pro nové podrážky a to, co zbyde, půjde k nim do firmy na výrobu protihlukových stěn.
Na podrážky svých bot pracuješ s nevyužitým materiálem v továrnách. Nelimituje tě to ve výběru barev?
Určitě jo, já vlastně nevím, jaké barvy budu mít k dispozici. Trochu to naplánovat můžu, ale chce to čas. Například když mě někdo osloví s konkrétní barevností podrážky, tak jim řeknu, že během několika měsíců uvidím, co “nasbírám“ a nějak to uděláme.
Je něco, na co jsi opravdu pyšná, co se ti podařilo?
Je to už osm let, co jsem měla boty v britském Vogue, to bylo super. Sami si mě našli přes jeden designový web a taky mi pak od nich přišel mail. Já jsem si myslela, že to je zas nějaký spam. Tehdy jsem byla v Izraeli a můj kamarád –fotograf, který s nimi měl už nějakou zkušenost – mi mou myšlenku vyvrátil. Později jsem jim napsala a zjistila, že to všechno sedí. Celkově si ale myslím, že samotné vybudování značky je pro mě velký úspěch. Moc si to neuvědomuju, ale lidi okolo mě mi hodně připomínají, co jsem za několik let dokázala. Byla to (a stále je) usilovná, systematická a dlouhodobá dřina.
Zakládáš si na pohodlné obuvi. Přemýšlela jsi někdy nad kolekcí, ve které bys představila i lodičky?
Já jsem se lodičkám věnovala dřív, ale byly to spíš výstavní na přehlídky. Ten koncept mé značky není jen o teniskách, je to taková platforma myšlení a způsob udržitelného zpracování, který může být využit i na jiný druh průmyslu. Nejde o to, vytvářet pořád nové nástroje, ale vycházet a používat to, co už je. Protože i s nimi můžeme dělat super inovativní věci.
Jak vzpomínáš na své studentské období? Vrátila by ses někdy zpátky do školy?
Já jsem vlastně studovala, co nejdýl to šlo. Snažila jsem se využít všechny možnosti, které škola nabízela (Erasmus), za což jsem teď moc vděčná. Kdybych se těď mohla vrátit, tak bych si nenechala ujít žádnou přednášku.
Já teď na oboru design obuvi externě učím, mám pod placem šikovné studenty.