Architektonická brožura města Zlín – rozhovor s MgA. Silvií Jakubkovou
17. dubna 2021,,Zlín je mou srdcovou záležitostí“
MgA. Silvie Jakubková, spoluautorka nové brožury nesoucí název Zlínská architektura, je nadějnou grafickou designérkou, absolventkou Ateliéru Grafický design Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, na kterém nyní působí jako doktorandka. Již v začátcích svého studia věděla, že se ve své bakalářské práci zaměří na město Zlín, přesněji na jeho vizuální propagaci. Tato zkušenost by se dala považovat za nejzásadnější moment její kariéry. Přivedla ji totiž k rozšíření jejího pole působnosti o společnou spolupráci se zlínským oddělením cestovního ruchu a informací, kdy vdechla skrze graficky zpracovanou brožuru zlínské architektuře život. Již od první spolupráce bylo vidět, že Silviiny nápady mají potenciál a oboustranný entuziasmus zainteresovaných stran jen tak neopadne. Portfolio Silviiných prací roste a ona roste s ním. Sortiment její grafické tvorby začíná u vizuálních identit, přes design ponožek až po design produktů či obalů.
V úvodu bylo zmíněno, že sis zamilovala Zlín na první pohled, jak dlouho je Zlín tvým domovem, čím tě tak okouzlil?
Ve Zlíně žiji již šestým rokem. Tehdy jsem se vyhnula vysokoškolským zážitkům života na kolejích a rovnou se vrhla na pronájem bytu ve formě spolubydlení s kamarády ze střední.
Nejkouzelnější na tomhle městě je to, že pokaždé se máte s kým pozdravit, když vyrazíte do města. To městu dává strašně familiární nádech a člověk má pocit, že je doma, i když vlastně doma není.
Představíš nám publikaci zlínské architektury blíže?
Publikace Zlínská architektura má za cíl představit čtenáři architekturu města Zlín, její historii a zajímavosti. Brožura by měla být informačně přínosná nejen pro turisty, ale i pro místní obyvatele. Obsahuje nejen texty seznamující s historií budov, ale i mapu, kde tyto objekty můžete nalézt. Velmi sympatická mi od začátku spolupráce byla dispozice historických fotek objektů. Obrazový materiál jsem zpracovala tak, že každá budova má svou historickou fotografii v černobílém provedení a také fotku ze současnosti, která je zbarvena do oranžových tónů. Je tak při čtení velmi příjemné sledovat, jak se stavby liší či neliší od svých původních tvarů.
Byl proces tvorby přirozený? Šlo všechno od ruky? Měla jsi striktní zadání a nebo jsi mohla upustit uzdu své fantazii?
Myšlenka formy zpracování přišla celkem rychle. Problémovým faktorem byly fotografie, které byly od různých zdrojů v různé kvalitě a foceny za nestejného počasí. Zde jsem musela vyřešit, jak je vizuálně sjednotit. Rozhodla jsem se pro umělé přidání šumu a oranžového filtru. Díky tomu došlo k ucelení jednotného vizuálního stylu. Komplikované bylo také vymyslet layout stránek tak, abych do nich dostala všechen potřebný obrazový a textový obsah.
Za ty roky jsme si s oddělením vybudovali, troufám si říct, oboustrannou důvěru. Proto při zadáních dostávám volnou ruku. V tomto projektu, přiznám se, byly původní představy rozdílné od výsledku – očekávána byla brožura o polovičním počtu stran, ale přišla mi strašná škoda dát všem těm krásným fotkám minimální prostor. Představila jsem tak koncept, který dal prostor fotkám vyjádřit se. Tento koncept naštěstí prošel. Jediným striktním zadáním byl finální rozměr.
Co se ti na spolupráci líbilo, šla bys do podobné spolupráce znovu? Co ti tato zkušenost přinesla a v čem tě naopak limitovala?
Na spolupráci se mi líbil a líbí vztah, který jsme si vybudovali během všech těch projektů. Pokud bych v budoucnu měla příležitost podílet se na propagaci nějakého menšího města jako je Telč nebo Litomyšl, kde vzniká zajímavý kontrast mezi historizujícími slohy a moderní architekturou, tak bych do toho jednoznačně šla.
Tato zkušenost mi dala radost. Platí totiž, že jakmile pracujete na nějakém dlouhodobém projektu, vybudujete si k němu nějaký vztah a když ho doděláte, tak je to takové vaše dítě. Moje spolužačky ze základní školy rodí děti, já rodím tyto projekty. Jediné, čeho zpětně lituji, je fakt, že se spolupráce kryla s diplomovou prací a já jsem nemohla věnovat sto procent energie do povinností na akademické půdě.
Dokážeš zhodnotit, jak se tvé spolupráce, s Oddělením cestovního ruchu a informací Zlín, vyvíjely od prvního projektu Rozvaž se ve Zlíně až k nynější architektonické brožuře?
Mimo Rozvaž se ve Zlíně jsme pracovali i na jiných projektech, jednalo se o grafické zpracování novoročních přání nebo jarmarků. Tato spolupráce byla pravděpodobně navázána dobrými zkušenostmi a pozitivním vztahem, který jsem si díky Rozvaž se ve Zlíně vybudovala s vedením a zaměstnanci oddělení. Kontakt s oddělením pro mě byl z profesního hlediska hodně důležitý, nikdy jsem neodmítla jejich poptávku po mých službách a díky tomu si tohoto klienta stále udržuji. Samotná brožura pro mě byla velkou výzvou, jelikož to byl první velkonákladový tisk, který jsem zpracovávala. Zároveň se práce na brožuře prolínala s prací na diplomové práci a následným přijímacím řízením na doktorské studium, takže to byly opravdu hektické měsíce.
Jako rozená Ostravačka jsi měla možnost porovnat dvě architektonicky rozdílná města. Který styl tě více přitahuje a proč?
Tohle je popravdě dost těžká otázka. Na jednu stranu mám ráda pořádek, který si můžeme představit ve formě urbanismu Zlína, na stranu druhou obdivuji i historické stavby, kterých je k nalezení více v Ostravě než v Gottwaldově. V Ostravě převažují negativní příklady nad těmi pozitivními. A osobně dám přednost baťovské architektuře, před komunistickou Porubou či panelákovou Dubinou.
Podělíš se o tvé začátky ve Zlíně, na Fakultě multimediálních komunikací Ateliéru Grafického designu? Byl pro tebe tento obor jasnou volbou?
Na střední škole jsem vystudovala obor grafického designu, a tak pro mě bylo AGD jasným cílem. Navíc jsem na tento ateliér dostala skvělé recenze od mé vyučující Evy Havelkové, která je jeho absolventkou. Přiznám se ale, že jsem byla na střední celkem flákač, a to se odrazilo na tom, že jsem se do Zlína po maturitě nedostala. Šla jsem tak studovat dějiny umění se zaměřením na památkovou péči na Ostravskou univerzitu, kde mě sice oslovovaly předměty jako Urbanismus, ale odpudila mě výuka latiny, se kterou jsem se dodnes nespřátelila. Na jaře roku 2015 to pak pro mě byla Sophiina volba – buď půjdu na semestrální zkoušky na OSU, nebo odjedu na přijímací zkoušky do Zlína. Jsem v podstatě ráda, že jsem nebyla na první pokus přijata, protože mě to motivovalo zlepšit jak svou práci, tak přístup ke studiu samotnému.
Když se retrospektivně ohlédneš za realizací tvé bakalářské práce. Jak proces probíhal?
Zpracovala jsem bakalářskou práci na téma Propagace města Zlín, jejímž výstupem byly propagační materiály pro město. Nechtěla jsem však dělat věc do šuplíku, a proto jsem se hned po státnicích rozhodla oslovit Oddělení cestovního ruchu a informací. V průběhu mé práce jsem k výstupům přistupovala tak, aby byly co nejvíce atraktivní cílové skupině, využívala jsem výsledky responzí, na které jsem reagovala, a dopracovala jsem se ke správnému grafickému uchopení. Na magistrátu mé řešení mělo úspěch a 70 % výstupů bylo realizováno. Následně jsme se společně rozhodli vytvářet další materiály vycházející z vizuálního stylu, který jsem nastavila a kolekce “Rozvaž se ve Zlíně” se rozrůstala o další kousky.
Můžeš vypíchnout momenty, které se ti zaryly při práci na tomto projektu do srdce?
Jak jsem již výše zmínila, velkou roli sehrálo dotazníkové šetření, které mě nasměrovalo k výslednému zpracování. Celý vizuál se skládá z jednoduchých černobílých vektorových kreseb zlínských budov. Nejnosnějším prvkem vizuálu je stylizovaná mapa Zlína, které dominují nejvýraznější stavby města, jako například budova 21 či Kongresový sál. Černobílý vizuál jsem potřebovala rozbít třetí barvou a tehdy jsem nechtěla sáhnout po prvoplánové oranžové, a tak jsem si vybrala “Baťovskou červenou”. Ta je realizována v dekoru, který je tvořen výšivkou asociující obuvnický průmysl. Rozdíl, proč jsem v Rozvaž se ve Zlíně použila červenou a ve Zlínské architektuře pracuji s prvoplánovou oranžovou je ten, že RSVZ bylo cíleno z 50 % na místní obyvatele a z 50 % na turisty, kdežto ve zlínské architektuře procentuálně převažují turisté.
Do srdce, nebo spíše do kůže se mi zarylo to nekonečné vyšívání, kdy jsem vyšívala několik hodin denně, vyšívala jsem v ateliéru i v parku u piva a svou jehlou jsem se stoprocentně zaryla na první místo v množství odpracovaných hodin v prostorách ateliéru.
Na UTB jsi nezanevřela, proč ses rozhodla studovat na AGD i doktorát?
Když jsem do Zlína přišla v prváku, tak jsem prohlásila, že náš ateliér jednou povedu, tak na tom pracuji.
Seriózní odpovědí by bylo to, že důvodů bylo více. Jednak je pro mě ateliér druhým domovem a nechtěla jsem ještě vyletět z hnízda, zároveň jsem chtěla ateliéru pomoct s rozvojem, což mi pozice doktorandky mohla umožnit a mám pro to i své osobní důvody a přístupy, skrze které zjišťuji, co všechno jsem schopna zvládnout a kam až můžu dosáhnout. Pozice doktorandky mě obohatila o to, že zase vidím o něco více pod pokličku ateliéru.
S doktorandským studiem jdou ruku v ruce povinnosti pedagogické. Co předáváš svým svěřencům? Naplňuje tě role kantora nebo to není tvůj šálek kávy?
Já jsem byla už od školky generál, proto mi tato pozice velmi vyhovuje a tuto roli si užívám. Mí svěřenci jsou konkrétně studenti třetího ročníku. Ze svých zkušeností s nimi soucítím a dokážu si představit všechny ty zmatené pocity a nervy spojené s prvními státnicemi a bakalářskou prací. Proto se je snažím co nejvíce informovat a jako roztleskávačka namotivovat k co nejlepšímu výkonu. Zároveň se jim snažím předat zkušenosti z praxe, naučit je, jak přistupovat zakázkám i klientům.
Bezesporu se s nimi cítíš na stejné lodi, protože pracuješ na své disertační práci, o čem práce bude?
Ve své práci se zabývám grafickým zpracováním informace ve funerálním prostředí. Pod tímto pojmem si můžete představit smuteční oznámení, nápisy na náhrobních kamenech či vizuální komunikaci pohřebních služeb. Prací jdu do detailu, takže zkoumám přístupy a postupy nejen těchto zmíněných bodů, ale i samotného procesu posledního rozloučení.
Nesmím opomenout nynější koronavirovou situaci, kam tě v tvorbě přivedla. Máš teď více prostoru k realizaci? Určitě neusínáš na vavřínech, prozradíš nám, na čem teď pracuješ?
Díky Home Office mám teď více volného času během dne, ten využívám efektivně a vkládám ho do studia a práce. Co se týče zakázek, tak v poslední době mám čím dál větší poptávku po obalovém designu a designu produktů, které množstevně sesadily z prvního místa tvorbu log a vizuálních identit. Zlatým středem těchto zmiňovaných bodů je kupříkladu spolupráce se společností Herbalus, vyrábějící produkty obsahující CBD, které jsem vytvořila logo, nastolila vizuální styl, vytvořila design produktů a propagačních online i off-line materiálů.
- Online vereze brožury: http://www.ic-zlin.cz/wcd/pages/atraktivity/brozury/zlinska_architektura_2020.pdf
- Galerie prací: https://sylvyje.tumblr.com/
- Facebook: https://www.facebook.com/sii.jakubkova
- Instagram: https://www.instagram.com/sylvyje/
Rozhovor vedla Daniela Michnová